Zveřejněno 1. 1. 2013 21:14, Aktualizováno 25. 10. 2020 1:48

 

 

 

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních ... tím vším je fotokronika Jana Tláskala  http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal 

 

 

24. října:

Jaké bude letošní boubínské rozloučení s letním časem? V lesích se ještě zdálo, že stále relativně teplé.

Jihovýchodní pohled zprvu nabídl uvítání v převažujícím blankytném tónu, ... 

... leč ten vlivem jihozápadního oblačného dění během několika minut doznal nejen na obloze, nýbrž po celé krajině znatelné barevné proměny.  

Na zajímavosti jí výrazně přidalo zapadající sluníčko, ...  

... avšak vzápětí se ukázalo, že na scénu se od západu chystá vstoupit také mlha - naštěstí nikoli svým zde nejobvyklejším způsobem, totiž trvalým neprůhledným zahalením celého vrcholu.

Veškeré příští výjevy se chystají z rozhledny sledovat i tyto před dvěma dny nainstalované a zrovna dnes zapojované kamery, které v nejbližších dnech rozšíří bohatou nabídku záběrů v rámci webových stránek http://webcam.sumava.eu/#WebcamImagePlace . S ohledem na abecední řazení jednotlivých lokalit by jim dokonce mělo náležet v celkovém seznamu hned první místo.  

Co dodat k dalšímu dramaticky se tvářícímu vývoji? 

Zcela určitě představit jeho hnací motor, jímž byl západní vítr o rychlosti 5,2 m/s (18,72 km/h), ... 

... a o pět stupňů oproti poslednímu měření nižší teplotu. 

Být namísto října červenec či srpen, takováto obloha by sváděla k očekávání bouřky. Dnes se pochopitelně blesky a hromy nekonaly, ... 

... ale k severu mířící rozevřená oblačná žraločí tlama ... 

... také představovala nanejvýš působivé soumračné divadlo, ... 

... přetrvávající na obloze až do prvních hvězd, jimž celkem překvapivě na prahu o hodinu delší noci ustoupilo. 

 

23. října:

Předposlední říjnový pátek nakonec zůstal nejen ušetřen předpovídaného ochlazujícího deště, ale naopak navázal na dosavadní velmi příjemně teplé dny. 

 

22. října:

Podzim dnes ve Vimperku skutečně ještě vylepšil včerejší nanejvýš příznivý teplotní stav. Sluníčku však hned od rána na obloze výrazně přibylo oblačných kulis, a vyvstala tak zákonitá otázka, vztahuje-li se stejné konstatování též na Boubín.  

Již známé lesy pod vrcholem zavdaly příčinu k mírné rozpačitosti, neboť v nich bylo patrné mírné ochlazení, byť mohlo jít o pouhý subjektivní pocit.  

Nahoře se rozhodně nezahálelo. Rozhledna je čerstvě vybavena prvním párem, jak vidno, nikoli již dřevěných podpěr - tyhle ji nesporně přežijí. Podbetonován je taktéž druhý připravený pár, takže zítra, nejpozději pozítří tu lze předpokládat kompletaci zdárného řešení tohoto závažného statického problému a bude možno přistoupit k náhradě chybějících a výměně poškozených dřevěných prvků samotné konstrukce.    

Navraťme se však k hlavnímu důvodu dnešního výstupu, tedy zvědavosti, jak si právě zde povede teplotní vývoj, včera krajně překvapivý. Třebaže tu v prvé řadě bylo zcela pochopitelně upoutáno oko úchvatnými západovými scenériemi, ...

... stranou nezůstal ani pocit podobný výše řečenému níže v lesích - tedy ochlazení. Přístroje nicméně následně ukázaly, jak samotné pocity mohou být ve věci příčin tyto působících ošidné.  

Anemometr totiž odhalil ve srovnání se včerejškem nezanedbatelně slabší, tentokrát od jihozápadu vanoucí vítr - 2,7 m/s (9,72 km/h). Také ten dokázal připravit pravou pastvu očím, neboť vtiskl svůj působivý rukopis výšinami putujícím oblakům. 

Teploměr pak rovněž potvrdil pokles - sice též nemalý, ale hlavním původcem pocitu chladu byl jako vždy prvořadě právě vítr, byť téměř o polovic slabší nežli jeho předchůdce, který naopak včera vyšší teplotu paradoxně nikterak netlumil.   

Další rekord v teplotních skocích se tedy na Boubíně nekonal ... a zítra už by dle předpovědí mělo i zapršet. 

 

21. října:

Že by nám babí léto zůstalo něco dlužno? Podboubínské lesy dnes ten dojem silně vzbouzely a na rozdíl od předevčírka je již rozhodně nebylo možno zařadit mezi končiny, v nichž bychom nepociťovali oteplení. 

Zmizely i ony drobnější, ... 

... neřkuli rozsáhlejší zbytky sněhu, ... 

... a pokud se našla vzácná, pravidlo potzvrzující výjimka, pak jedině na místech, kam nedosáhlo svými paprsky sluníčko. 

Svatý Petr, jemuž lidová tradice vedle funkce klíčníka u nebeské brány přisoudila i roli patrona počasí, zjevně drží ochrannou ruku nad opravou boubínské rozhledny, ... 

... pod níž aktuálně pokročily betonářské práce ... 

... a nahoře již od uplynulého víkendu spočívají čerstvě namontované ocelové konstrukce pro uchycení dalších solárních panelů. 

Dnešního rána se mnohé lokality probouzely do silné mlhy, ... 

... což bylo zejména na vnitrozemském směru patrné ještě večerním pohledem. 

A zcela nejvýš dále čekalo, uvážíme-li, že ještě předevčírem tu teploměr již podruhé v tomto měsíci ukazoval rovnou nulu, obrovské překvapení. Loňský říjen se sice touto dobou choval takřka podobně (připomeňme si zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/16272), také nás překvapoval nemalými teplotními zvraty, ale téměř osmnáctistupňový skok vzhůru z bodu mrazu nepředvedl. Dnes si navíc poskočil - rovněž z nuly - i vítr, jmenovitě severozápadní o nárazové rychlosti 5,1 m/s (18,36 km/h).

Co nedokázal nedávný mrazík, povedlo se co milý bonus výše řečenému, nebojme se říci, teplotnímu rekordu - ano, ... 

... řeč je o velmi dobře viditelných alpských siluetách. Zítra by ke všemu mělo být v odpoledních hodinách ještě o něco tepleji nežli dnes, půjde však současně o přípravu k další změně počasí. Na tento zvolna k závěru spějící rok zkrátka budeme z mnoha důvodů výrazně vzpomínat.  

 

20. října:

Ranní výzdoba vimperských oken prozradila pokles teploty pod nulu - konkrétně sice o jediný stupeň, ... 

... ale rozhodně postačila k potvrzení ... 

... včerejšího boubínského předpokladu.

 

19. října:

Ve vzduchu je mírné oteplení, ... 

... ale najdou se končiny, v nichž je příliš nepocítíme. 

Třeba boubínské lesy stále uchovávají tu drobnější, ... 

... tu rozsáhlejší zbytky sněhu a zároveň znatelně připomínají, že ani přítomnost sluníčka už touto dobou nezaručuje pocit tepla. Za chvilku ostatně necháme jako vždy promluvit teploměr, ... 

... dříve je však nutno s potěšením konstatovat, že práce na opravě rozhledny jsou v plném proudu. Od pátku zde výrazně přibylo materiálu - dřevěné kulatiny nahradí chybějící a poškozené stávající součásti konstrukce. 

Uvedené výměně ale musejí předcházet poctivé betonové základy pod přízemní částí věže, neboť dosavadní nouzové podpěry, umístěné sem za loňského havarijního stavu, spočívají přímo na zemi, čímž znovu dávají šanci ničivé vlhkosti. Výkopové práce jsou hotové, a třebaže počasí naštěstí stavebním činnostem nastavuje aspoň opticky přívětivější tvář, jejich realizace už s ohledem na aktuální teplotu není žádný med a v zájmu výsledné kvality nesnese sebemenšího odkladu. 

Druhý podzimní měsíc je zkrátka znát ... 

... a každé vyjasnění s sebou zpravidla nese citelné ochlazení. 

Potvrzuje to i teploměr, který dozajista ve svém sestupu neustrne na momentálním bodu mrazu. Pozoruhodným je nicméně naprosté bezvětří - dnešního večera se citlivá vrtulka anemometru skutečně ani nepootočila. 

Zítra se od časného - ovšem mrazivého - rána těšme na sluníčko, jež by se nám na rozdíl ode dneška mělo ukázat v celé své kráse, tedy nikoli jen schováno za mraky.  

 

18. října:

Jakkoli se to může zdát neuvěřitelným, šumavské lesy pro nás i v tomto pokročilém podzimním čase, navíc po dvou sněhových epizodách, ... 

... stále mají nepřebernou zásobu krásných zralých borůvek, jejichž kvalita dosud ani v nejmenším neutrpěla. 

 

17. října:

Vnímáme-li předešlé měsíce jako z mnoha hledisek výjimečné, nezůstane jistě pozadu ani tento. A stačí k tomu všehovšudy malá rekapitulace zvratů v počasí, jaké stihl nabídnout jen za svou první polovinu. Navíc se ukazuje, že v nich hodlá i nadále pokračovat.

 

16. října:

"V říjnu počnou husté mlhy, nové deště a sníh, nekonečný sníh, jenž rukou obrácením všecko zahalí v jednotvárnou roušku svou. Chumelí se, že nelze opustiti příbytek, strašné bouře a vichřice řádí, rvouce vrcholy stromů, dusíce pod navátými spoustami sněhu všeliký dorost, pokud ho nechrání vysoké stromy, prořídlé nyní až běda vinou poslední zhouby živelní, řáděním kůrovce a zištnou rukou lidskou." ... Takto dramaticky líčí měsíc, v jehož polovině se zrovna nacházíme, pan Klostermann ve svém románu V ráji šumavském. A dlužno dodat, že ač zmíněné dílo bylo napsáno již před více než sto lety, první větu uvedeného citátu lze takřka beze změny využít i k charakteristice dnešního dne. Jen onu roušku z druhé věty zrovna vnímáme co pojem výrazně jinak a jistě bychom s obrovskou úlevou nanejvýš uvítali zásadní příznivý obrat aktuální tíživé situace, v jehož důsledku by mohly všechny roušky být v souladu s klasikem šumavské literatury přenechány skutečně jen sněhu.  

Ten se sice zatím neukázal nekonečným, ba po dvou dnech zase až na takovéto a podobné ostrůvky ...

... z nižších boubínských poloh prakticky zmizel, ... 

... ale na samém vrcholu se místy ještě snaží budit zdání souvislejších vrstev.  

Poblíž rozhledny však namísto ještě nedávné převažující běloby vládne blátivá hněď se zřetelnými otisky stop pásového vozidla, ...

... fungujícími jako předzvěst nemalého překvapení, ... 

... jež se vzápětí ukazuje i nemilým. Rozhledna je totiž dle složeného materiálu a čerstvě sem umístěných výstražných tabulek a pásek momentálně nepřístupným staveništěm. Její dveře jdou po mnoha letech opět uzamknout a také uzamčeny jsou - přinejmenším na dobu, po niž tu bude probíhat plánované zpevňování nouzového vypodložení spodní části poškozené konstrukce. Bližší podrobnosti na dané téma se lze dočíst pod snímky z 10. října.  

A tak se namísto vnitřního zábradlí vyhlídkové plošiny stal dnes poprvé útočištěm teploměru památný kámen pana kardinála Schwarzenberga. Lze se právem domnívat, že nahoře by naměřená teplota klidně mohla doslova opsat minulou. Nasvědčovaly by tomu přinejmenším poletující reje drobných ledových krupek, které již mnohem níže vystřídaly původní drobný deštík. Stejně tak by se tam patrně o něco rychleji roztočila vrtulka anemometru, jenž u paty rozhledny, chráněné okolními smrčinami, ukázal jen 1,5 m/s (5,4 km/h). Nezbývá tedy než v mezích dané lokality doufat, že druhá půle října se neponese v duchu úvodem zde citovaných slov pana Klostermanna, ale naopak vytvoří co možná příznivé podmínky pro stavební práce, aby se dveře rozhledny co nejdříve zase otevřely návštěvníkům.

 

15. října:

Kam se poděl Boubín? Hledat jej jiným způsobem, než že by se člověk vypravil přímo vzhůru na něj, dnes bude dozajista zbytečné.

Však lze potěšit oko i jinými podzimními výjevy. Ale nepospíšíme-li si, ... 

... budeme záhy zastiženi právě od Boubína se valící mlhou! 

 

14. října:

Druhá vlna (míněno po šestadvacátém září) sněhu na Boubíně v rozmezí uplynulých dvou dnů podle očekávání zesílila ... 

... a souvisle nabílila i znatelně větší část naší krásné hory.

Zima tak vysílá svůj další výrazný předvoj, který sice není touto dobou na Šumavě ničím zvlášť neobvyklým, ale přece jen možná leckoho svádí k tiché otázce, co nás čeká, až se řečená roční doba naplno ujme právoplatné vlády.   

Pokud by v dané věci měl něco napovědět dnešní večer, v němž si západní vítr o nárazové rychlosti 10,6 m/s (38,16 km/h) za drobného sněžení neustále pohrával s mohutnými boubínskými smrky ... 

... a teploměr setrvával na bodu mrazu, můžeme se těšit na dlouhou a vydatnou zimu.   

 

13. října:

Podzim přidává na své typické barevnosti, která však s nemalou pravděpodobností bude co nevidět provázena hojností vody shůry. 

 

12. října:

Jak se ukázalo, aktuální srážková vlna znamenala pro Boubín druhý letošní podzimní sníh, ... 

... jenž sice do večera postupně ve většině odtával, ale, soudě dle viditelných pozůstatků, v časných ranních hodinách mohlo být na ještě do mlhy zanořeném vrcholu slušné bílo. 

Pohled z věže pak krom pestrobarevné oblačnosti všeho druhu odhalil, ... 

... že na severozápadním směru srážky pokračují, ... 

... ba je otázkou, v jakém časovém zenitu se opět přiblíží přes Vimperk k Boubínu. 

Naměřená teplota představovala ideální podmínky pro další sníh a západní vítr mohl i mírnou rychlostí 3,1 m/s (11,16 km/h) být nápomocen jeho přísunu. 

Uplynulo sotva deset minut od neviditelného slunečního rozloučení, když na vyhlídkové plošině věže začaly ulpívat čerstvé bílé vločky.

Následující vybarvení oblohy pak nepřipouštělo pochyby o vývoji nejen příštích okamžiků, ale též o tom, jak tu asi bude vypadat zítřejší ráno. Vyhlídka na další dny je rovněž deštivá, takže na Boubíně můžeme bez problému očekávat i postupné překonání zářijové předváclavské nadílky.

 

11. října:

Tentokrát k nám bylo sluníčko poněkud skoupé, ale svou přízeň Šumavě - byť jen v symbolických náznacích - přece jen neodepřelo.

 

10. října:

Na počátku deštivého víkendu zahalila Boubín opět jedna z vlezlých a houževnatých mlh, roztažená navíc téměř po celých vrchních dvou třetinách jeho viditelné výšky. Daná atmosféra, tentokrát dozajista neslibující nabídnout ani náznak delší dohlednosti, tak představovala pravý čas ke kousnutí do kyselého jablka, naznačenému co staromilcův povzdech již 13. září pod posledním snímkem (http://vimperk.eu/index.php/vimperk/17782).

Nepřehlédnutelná přítomnost nových hromosvodových drátů by navzdory jejich, mírně řečeno, velmi nedbalé (bez problému si lze představit, že leckterý poctivý řemeslník by tu neváhal sáhnout přímo po jadrném výrazu "prasácké") instalaci jistě sama o sobě zavdávala důvod k pozitivním pohledům. Od ukradení původních měděných již uplynula hezká řádka let a bylo možná jen velkým štěstím, že rozhledna za celou tu dobu neutrpěla v důsledku mnoha poctivých šumavských bouří pražádnou škodu. Jenomže proti případnému úderu blesku tentokrát již nemá být chráněna jen ona sama, ba je možno vyslovit oprávněnou domněnku, že o ni tu ani prvořadě nejde.  

Najdeme na ní totiž dále k dřevěné konstrukci přidrátovaný solární panel ... 

... a zcela nahoře se usídlilo zařízení pro bezdrátový přenos internetu, ...

... namířené směrem k Vimperku a Bobíku. To tam je kouzlo původní dřevěné věže, ještě donedávna nedotčené "výdobytky" soudobé konzumní, od přírody čím dál víc odtržené civilizace. 

Po obvyklém měření, doplněném o rychlost 8,3 m/s (29,88 km/h) západního větru - ano, přesně toho, který se staral o neustálé zásobování čerstvou mlhou, pokračujme k objasnění důvodu, proč je bohužel zcela předčasně dosluhující rozhledna ...  

... náhle takto "vyšperkována" (vyjmenovaná zařízení ke všemu nejsou posledními). 

Původně zde bylo počítáno s dvacetiletou životností, z níž letos uplyne šestnáct let (stavba byla realizována od června do prosince roku 2004).  

Působením přírodních vlivů - především vlhkosti - však došlo již loňského roku k závažnému poškození, ba přímo rozpadnutí některých přízemních nosných a výztužných prvků, ... 

... v jehož důsledku musela být v zájmu dalšího zachování funkčnosti stavby její částečně odtržená spodní část takto nouzově vypodložena, ... 

... přičemž je předpokládáno, že toto řešení by mohlo vydržet aspoň po další tři roky, v nichž by se za ideální situace podařilo shromáždit potřebné nemalé finance na výstavbu nové rozhledny. 

Vnímavý návštěvník či čtenář fotokroniky si nicméně jistě položí otázku, lze-li tu brát za jediného viníka výlučně přírodní vlivy, jakkoli jejich rozhodující podíl na zkáze jistě nelze zpochybnit. Ano, za léta existence rozhledny se jedná o nesčetné poctivé lijáky, sníh, námrazu ... ale proč jejich působením nevzala (nad rámec nevyhnutelného opotřebení) zasvé třeba podlaha vyhlídkové plošiny, oproti masivním nosným kulatinám, které se doslova rozpadly (a další k tomu nemají daleko), zbudovaná jen z výrazně tenčích fošen? Totéž se týká schodiště. Konstrukce je zcela otevřená, takže voda se dostane naprosto všude - jenomže jen odněkud zase vyschne aspoň natolik, aby následně neohrožovala pevnost nosných prvků, zatímco v nejnamáhanějších místech zrovna nikoli. Šlo - možná již ve fázi projektu - předejít či zamezit tomu, aby se ničivá vlhkost na kritických místech na rozdíl od jiných držela? Bylo možné náležitou péčí se přičinit o zachování přinejmenším bezproblémové předpokládané životnosti, ne-li delší? Těžko se divit, že nemalá část návštěvnické (z čehož v nejednom případě nikoli jen ryze laické) veřejnosti pomyslí na základě viděného stavu i na pochybení lidského faktoru a stejně tak se bez problému dovtípí, proč si teď ubohá odspoda trouchnivějící věž musí všemi možnými prostředky - včetně výše uvedených - vydělat na svou nepoměrně dražší nástupkyni. V zájmu objektivity by však jistě bylo žádoucí znát mnohé další náležité okolnosti, které člověk z pouhé vnější prohlídky zákonitě nemá šanci vyčíst.    

Rozlučme se konstatováním, že nás čeká déšť. Kdož ví, zda se mlhy zvednou .... 

 

9. října:

Na první pohled by se mohlo zdát, že horský potůček ukrývá zázračně přetrvávající zbytek sněhu. Nedejme se však mýlit, ve skutečnosti se jedná o jakousi záhadnou pěnu, v dané lokalitě obzvláště znepokojující. 

 

8. října:

Od samého rána se dnes Šumava - zejména poblíž jihozápadních hranic - tvářila, jako by odmítala návrat slunečného počasí. 

Zatímco mnohé ze známých vrcholů beznadějně tonuly v nízké, od západu stále proudící oblačnosti (zde by se např. na obzoru za jiných okolností zaskvěl Luzný), ... 

... sluníčko nad ní vytrvale a statečně bojovalo o svou předpovídanou vládu.  

Vítězství se ovšem nerodilo lehce, ... 

... ale kolem poledního už je oslavovaly i hluboké lesy. 

 

7. října:

Tři tváře podzimu ... 

... z jediného dne. 

A nescházela ani ta nejpřívětivější :-) . 

 

6. října:

Patnáctý podzimní den byl zjevně předurčen k potvrzení staré známé obecné pravdy, jak důležité je i přes počáteční nepřízeň či překážky vytrvat. Započal fádně kabonivě, uplakaně a navíc s nikterak povzbudivou meteorologickou prognózou, takže případné naděje na přitažlivé fotografické situace se jevily víceméně nicotnými. Cesta na Pustý Hrádek však popřela svou zdánlivou marnost, když se nejen zcela nečekaně ukázalo sluníčko, ale přizdobilo náhle zdramatizovanou oblohu efektním duhovým torzem, ...  

... bezpochyb pozorovatelným i z nasvíceného Sedla. 

Ač se tu prostřídala celá paleta vesměs spíš ponuře vyznívajících nálad, duha vydržela poměrně dlouho. 

Ve Vimperku se pak krátce po desáté zaskvěla v plné parádě a předznamenala celkový obrat k příznivějšímu počasí, akcentujícímu vzrůstající barevné krásy stále ještě mladého podzimu. 

 

5. října:

Tento zdánlivě nerozhodný souboj ... 

... je předem jasně vyhrán. 

 

4. října:

Některé z boubínských výstupů bývá nejlepší zacílit na okamžiky soumraku - zejména v situacích, kdy po takřka celodenním blankytu, jaký nabídla zrovna první říjnová neděle, začne pozdní odpoledne nasouvat na oblohu pozvolna stále bohatší oblačnost. Zapadající sluníčko ji zpravidla působivě probarví, a lze se tak dočkat neopakovatelných scenérií. Dnešek nicméně nejvíce zabodoval téměř až za úplné tmy. Ale nepředbíhejme, protože své na celkové přitažlivosti večera odvedly již i navzdory krycímu oblačnému pásu částečně dešifrovatelné Alpy, ...

... kupříkladu Grosser Priel za Plechým a někteří jeho východněji ležící sourozenci. 

Na západě dobře viditelná virga, neboli rozpouštějící se srážkové pruhy, svědčila o blížící se změně počasí. Inu, máme podzim, takže lze očekávat spíše převahu zatažena a deštiva nad slunečnem nežli naopak. 

První z trumfů večera ovšem vynesl severní směr, a to bezkonkurenčně zřetelnými siluetami Krušných hor v čele s Klínovcem a Božídarským Špičákem. Na prvně jmenovaném v ten čas již nepřehlédnutelně zářil stožár vysílače, ... 

... leč mnohem větším magnetem pro oko se stal západněji ležící televizní stožár Krašov, s ohledem na svou rekordní výšku 347,5 m (o 23,5 m převyšující slavnou Eiffelovku) podstatně bohatěji nasvícený. Pro faktografickou úplnost dodejme, že je výškově překonán jen stožárem v Liblicích u Českého Brodu, měřícím 355 m, a nacházíme-li se již ve světě čísel, pokračujme údaji o vzdálenostech: Klínovec leží od Boubína vzdušnou čarou 167,7 km, krašovský stožár pak 123,7 km, přičemž vzájemně jsou od sebe vzdáleny 45,4 km. Na základě snímku si tak můžeme porovnat onu optickou vzdálenost třeba s velmi podobnou vzdáleností mezi Boubínem a z něj dobře viditelným, mnohokrát zde zachyceným Temelínem. Z meteorologického soudku nesmíme závěrem opomenout další dobře zřetelná virga, a to právě nad Krašovem.

Další "bonbónek" následoval po téměř úplném setmění nad Českými Budějovicemi, kde se na obloze zjevila červenooranžově zářící planeta Mars.   

Ta se má pozítří - tedy v úterý 6. října - přiblížit k Zemi na nejkratší vzdálenost za posledních šedesát tisíc let, představující "pouhých" 56 milionů km, což je o 1,59 milionů km blíže nežli posledního července před dvěma roky, kdy se v tomtéž případě jednalo o nejkratší vzdálenost od Země za posledních patnáct let (připomeňme si zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/14171). 

Důstojnou protiváhu k "rudé planetě" pak na jihovýchodě vytvořil Jupiter, krásně zřetelný i se svými čtyřmi Galileovými měsíci, rozloženými kolem něj zákonitě trochu jinak nežli letošního 6. července (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/17524), kdy byly k snímání nebeských těles (tehdy v čele s jednoznačně vítězící kometou) teleobjektivem o něco příznivější podmínky. 

I vítr o rychlosti 3,5 m/s může totiž, zejména pak na boubínské rozhledně, v nejnevhodnější chvíli třeba jen jemně zachvět optikou, jež mu svými rozměry poskytuje nemalou plochu k opření, což bohatě postačuje k tomu, aby neměla šanci zachytit nejjemnější detaily v požadované a předpokládané ostrosti. Uvážíme-li však na druhé straně, že pouhé oko by člověku samo o sobě nic podobného takto vidět neumožnilo, není vlastě nač si příliš stěžovat :-) .

 

3. října:

Tajemné kouzlo prastarých šumavských mlýnů nevyvanulo, ... 

... ba naopak stále sílí dávno poté, ...   

... co se jejich kola zastavila a navždy umlklo charakteristické klapání. 

 

2. října:

Jistě není v zásadě nic divného na tom, chce-li člověk mít kolem sebe namísto něčeho podobného výjevu na tomto snímku jen samé idylické, svěže zelené lesy jako z pohádkové knížky (pokud se ovšem umí náležitě chovat v přírodě a k přírodě), ... 

... avšak současně je přece úžasné mít příležitosti i k tomu, aby si uvědomil, že příroda je za všech okolností naladěna k pozitivní regeneraci (a to i tam, kde se v ní a k ní člověk trestuhodně jakožto její zjevně nejnepovedenější součást chovat neumí). 

 

1. října:

Jak by měla znít nejvýstižnější charakteristika prvního dne posledního čtvrtletí roku 2020? Nejspíš by na ni postačila tři slova: návrat babího léta. Samozřejmě v mezích daných možností, tedy především skutečnosti, že se nacházíme v podzimním měsíci, v němž navíc už nepřekvapí třeba i sníh - přinejmenším jistě nikoli tak silně jako ve včerejškem skončivším září. A není tu o něm řeč nadarmo, neboť jeho přičiněním úžasně zvlněné suché trávy na boubínském vrcholu se prostě nelze nabažit. Ale cesta sem pochopitelně nevedla jen za ní, ... 

... cílem bylo mimo jiné zjistit, jak se z daného hlediska vynacházejí šumavské hraniční a příhraniční vrcholy.  

Především se zahalily do modravě zasněných soumračných nálad, ... 

... v jejichž rámci se ukázaly být velkým překvapením sice slabé, ...

... ale přece rozeznatelné, ba částečně i slušně prokreslené obrysy alpských velikánů, ... 

... zadumaně odpočívajících nad masivní inverzní hladinou. 

Hledané případné poslední ostrůvky sněhu se ovšem nepotvrdily ani na Luzném ... 

... či Roklanech, ... 

... situaci se v daném ohledu zdál zachraňovat jedině Velký Javor. Je však načase poctivě přiznat, že hlavní cíl prvního říjnového boubínského výstupu teprve čekal na svůj čas, ... 

... přičemž o uvítací fanfáry se tradičně prostřednictvím dutých konstrukčních prvků informačních tabulí na rozhledně poctivě staral západní vítr o nárazové rychlosti 6,1 m/s (21,96 km/h). Už jen velmi sporadicky mu přizvukovali jeleni, potvrzující tím, že říjen je oproti některým všeobecně zažitým mylným představám nikoli hlavním měsícem říje, nýbrž všehovšudy jen časem jejího doznívání a konce. Ostatně bylo tu i znatelně tepleji nežli předevčírem (viz 29. září zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/17782), zatímco králové lesa k svému koncertování milují chlad, sychravo, mlhy. 

Hodinky ukazovaly deset minut po sedmé, když stále temnější souvislou modř náhle nad Libínem prořízlo červenooranžové světlo ... 

... a na oblohu svižně vystoupal skvostný měsíční kotouč, ... 

... směřující do fáze úplňku, k jejímuž plnému dovršení  - do 23:05 - mu zbývaly necelé čtyři hodiny. Tento víceméně již zanedbatelný časový detail se ovšem jako vždy na optickém vzhledu nebeského tělesa pouhým okem nijak neprojevil. 

Světlice, o něž se vpravo nad Chlumem s největší pravděpodobností postarala armáda v boletickém výcvikovém prostoru, působily v těch okamžicích ...

... jako pozoruhodně načasovaný slavnostní ohňostroj. A je tu skutečně co slavit, neboť říjen nám přinese úplněk hned dvakrát. Druhého se dočkáme pro změnu přesně posledního dne - v sobotu 31. 10., takže právě skvostně započatý měsíc bude stejným jevem orámován též na svém konci. Není pak bez zajímavosti dodat, že podle prastarých tradic bývá za těchto poměrně vzácných okolností první úplněk nazýván dožínkovým, zatímco druhý modrým.   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Fotokronika Jana Tláskala - září 2020 

Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2020 

Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2020 

Fotokronika Jana Tláskala - červen 2020 

Fotokronika Jana Tláskala - květen 2020 

Fotokronika Jana Tláskala - duben 2020 

Fotokronika Jana Tláskala - březen 2020  

Fotokronika Jana Tláskala - únor 2020 

Fotokronika Jana Tláskala - leden 2020 

 

Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2019 

Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2019 

Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2019

Fotokronika Jana Tláskala - září 2019 

Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2019 

Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2019 

Fotokronika Jana Tláskala - červen 2019 

Fotokronika Jana Tláskala - květen 2019 

Fotokronika Jana Tláskala - duben 2019 

Fotokronika Jana Tláskala - březen 2019 

Fotokronika Jana Tláskala - únor 2019 

Fotokronika Jana Tláskala - leden 2019

 

Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2018 

Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2018 

Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2018 

Fotokronika Jana Tláskala - září 2018 

Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2018 

Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2018 

Fotokronika Jana Tláskala - červen 2018 

Fotokronika Jana Tláskala - květen 2018 

Fotokronika Jana Tláskala - duben 2018  

Fotokronika Jana Tláskala - březen 2018 

Fotokronika Jana Tláskala - únor 2018 

Fotokronika Jana Tláskala - leden 2018

  

Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2017 

Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2017 

Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2017 

Fotokronika Jana Tláskala - září 2017 

Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2017 

Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2017 

Fotokronika Jana Tláskala - červen 2017

Fotokronika Jana Tláskala - květen 2017 

Fotokronika Jana Tláskala - duben 2017 

Fotokronika Jana Tláskala - březen 2017 

Fotokronika Jana Tláskala - únor 2017 

Fotokronika Jana Tláskala - leden 2017 

 

Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2016 

Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2016 

Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2016 

Fotokronika Jana Tláskala - září 2016 

Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2016

Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2016 

Fotokronika Jana Tláskala - červen 2016 

Fotokronika Jana Tláskala - květen 2016

Fotokronika Jana Tláskala - duben 2016 

Fotokronika Jana Tláskala - březen 2016 

Fotokronika Jana Tláskala - únor 2016 

Fotokronika Jana Tláskala - leden 2016 

 

Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2015 

Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2015 

Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2015 

Fotokronika Jana Tláskala - září 2015 

Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2015 

Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2015 

Fotokronika Jana Tláskala - červen 2015 

Fotokronika Jana Tláskala - květen 2015

Fotokronika Jana Tláskala - duben 2015 

Fotokronika Jana Tláskala - březen 2015

Fotokronika Jana Tláskala - únor 2015

Fotokronika Jana Tláskala - leden 2015

 

 

Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2014 

Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2014 

Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2014 

Fotokronika Jana Tláskala - září 2014 

Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2014

Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2014

Fotokronika Jana Tláskala - červen 2014 

Fotokronika Jana Tláskala - květen 2014  

Fotokronika Jana Tláskala - duben 2014  

Fotokronika Jana Tláskala - březen 2014  

Fotokronika Jana Tláskala - únor 2014 

Fotokronika Jana Tláskala - leden 2014

 

Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2013

Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2013

Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2013

Fotokronika Jana Tláskala - září 2013

Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2013

Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2013

Fotokronika Jana Tláskala - červen 2013

Fotokronika Jana Tláskala - květen 2013

Fotokronika Jana Tláskala - duben 2013

Fotokronika Jana Tláskala - březen 2013

Fotokronika Jana Tláskala - únor 2013

Fotokronika Jana Tláskala - leden 2013

 

Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2012

Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2012

Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2012

Fotokronika Jana Tláskala - září 2012 

Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2012 

Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2012 

Fotokronika Jana Tláskala - červen 2012 

Fotokronika Jana Tláskala - květen 2012 

Fotokronika Jana Tláskala - duben 2012 

Fotokronika Jana Tláskala - březen 2012 

Fotokronika Jana Tláskala - unor 2012 

Fotokronika Jana Tláskala - leden 2012 

 

Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2011 

Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2011 

Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2011 

Fotokronika Jana Tláskala - září 2011 

Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2011 

Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2011 

Fotokronika Jana Tláskala - červen 2011 

Fotokronika Jana Tláskala - květen 2011 

Fotokronika Jana Tláskala - duben 2011 

Fotokronika Jana Tláskala - březen 2011 

Fotokronika Jana Tláskala - únor 2011 

 

 

---